25.1.2009 -  18:18 

Štve mě škola?
Každý den se na ní musim učit a když to nedělám, cítím v sobě obrovský napětí – jako kdybych zanedbal  něco, čemu bych měl věnovat pozornost. Jenže co teď? Vrátil jsem se z hor, které mě, ačkoli byly úžasný, fyzicky naprosto odrovnaly. Bolí mě úplně cělý tělo, hlava, nemám zájem cokoli dělat… Prostě bych potřeboval den na odpočinek, jenže na ten bude čas až na konci týdne :/
Prostě těžký období: člověk má stěží čas sám na sebe, natož na kamarády. Rozhodně nepřeju nikomu zažít. Je to hrozný dilema plný nechápavých pohledů ze stran druhých.
Jenže jak to vysvětlit?

Vysvětlit se to prostě nedá. Ani pochopit. Co se však pochopit dá je fakt, že existují osobnostní rozdíly. A že já to nemyslím špatně. Když já ale ráno v 7:00 odejdu, odpoledne se na třičtvrtě hodiny stavím doma, pak zmizim na brigádu a vrátím se v 20:00, tak jsem pak obvykle dost vyčerpanej, na nějaký ICQ nálada neni…

Nakonec teda není škola, co mě štve. Je to můj momentální životní styl. Ten se ale do měsíce snad změní.

 

31.12.2009 -  11:51 

EXPLOSIONS IN THE SKY – ALL OF A SUDDEN I MISS EVERYONE 

 

Už ho poslouchám měsíce dokola a dokola a pořád mě baví. Fakt hrozně moc silná deska. Kdo poslouchá podobný věci – nutnost sehnat! Jakkoli!! Naprosto B-O-Ž-Í věc!!!!

28.12.2009 -  1:56

Dojmy z IMAXu:
Slyšel jsem názory, že je AVATAR stejně revoluční film, jako byl ve svě době Matrix. Nevím, kdo tento nesmysl vyslovil, ale jeho autor je úplně mimo. Avatar exceluje ve vizuálním provedení – rozhodně do dnes nejkrásnější film na pohled - ne však v myšlence. Příběh potěší, ačkoli nic nového nepřináší, no ale o tom podrobněji dále…
Prvotní dojem z filmu byl super: Jake bez nohou působil tiše, rozvážně, inteligentně. Problém přišel s jeho druhou formou, ve které se mu, přijde mi, kromě vzhledu nějak změnilo i chování. Začal mít naprosto debilní hlášky, choval se jak idiot (na všechno šahal, se všim si hrál, nedokázal být klidný)…MĚ TO TAK STRAŠNĚ IRITOVALO!!! Tohle si autoři filmu fakt mohli odpustit – tyhle…”zábavný” prvky, to vytvoření kontrastu mezi Na’vi a jím. Působil na mě jako nějakej zoufalej puberťák A ANO, UŽ V TÉ CHVÍLI JSEM VĚDĚL, ŽE TAKOVEJ NEBUDE NAPOŘÁD, ŽE SE POSTUPEM FILMU ZMĚNÍ! Ale štvalo mě to… Když člověk nadává na chování někoho jinýho, srovnává hlavně se sebou. Fajn, tak já bych se jako takovej dement nechoval.
Ale jako nevadí, protože zhruba v polovině – ve chvíli, kdy si Jake ochočí to zvíře – se jakoby zázrakem všechno změní. Najednou vznikne láska. A NAJEDNOU SE PRO MĚ TEN FILM STÁVÁ O MOC ZAJÍMAVĚJŠÍM!!!! To je taky iritující, tahle vlastnost, moje.
No nebudu to prodlužovat, posledních 10 minut, vlastně od chvíle, kdy se Neytiri setká se skutečnym Jakem, jsem brečel jako malá holka, to prostě nešlo. Jako Fontána. Nádhera, nádhera, nádhera, úplně úžasný.

Do kina na to ale asi znova nepůjdu. Neni s kým ;-(

27.12.2009 -  16:07

Už mě pěkně štve.
Měl jsem lístky do IMAXU na datum dva blbý dny po premiéře, ale nakonec jsem nemohl jít.
Teď o tom všichni mluvěj. A už asi 4. člověk na mě: “Nechceš jít zítra na Avatara???”.

Ale už fuck it, jdu na to sám, už mě to nebaví. Stejně by nikdo nebyl stejně naladěnej jako já.

17.12.2009 -  22:14 (7 dní do Vánoc!)

Snih ma obrovskou moc. To se nedá jen říct, to se prostě musí zažít. A já si to připomněl dneska večer.
Všude bílo, spousta světlých padajících teček, která se nekonečně bere z oblak a následně na tváři rozplývající se, to vše tvoří onu neuvěřitelnou a nenahraditelnou magičnost.
Sníh je čistá romantika, do Vánočního období zcela zapadající. Nedokážu si představit jak v Riu slaví Ježíškovo narození na pláži. Bílý Vánoce jsem nezažil snad nikdy, tak že by aspoň nyní? :))
Sníh je naprostá extáze. A za těch –8° stojí.

 

 

 

god is an astronaut - snowfall

16.12.2009 -  21:18 (8 dní do Vánoc!)

Nakonec jsem se teda rozhodl, že to sem dám. Domácí úkol na češtinu bylo napsat fejeton na jedno z předem určených témat. S ní je všechno jiné, které jsem si vybral, je naprostým archetypem klišovitosti. Bohužel no. Ale nic jinýho mě v tu chvíli, kdy jsem to psal, nenapadlo.
Výsledek se mi docela líbí, jen má jednu menší chybku. On to není moc fejeton ;)) Spíš taková zženštilá úvaha s lehkou gradací a pointou, neni ale příliš humorná, aktuální a vůbec vlastně nesplňuje rysy klasického novinového fejetonu.
No co zase, psal jsem to půl hodiny včera kolem devátý večer.

S NÍ JE VŠECHNO JINÉ

    Nezamilovaný člověk se má vlastně mnohem lépe než zamilovaný.
    Nemusí se trápit, kdy se se svou milovanou opět shledá, jak ji udělat radost. Nezhroutí se, když se na jejích rtech objeví jakákoli negativní emoce jednoduše proto, že žádnou nemá. Ale hlavně - vidí svět takový, jaký je.
    Je to vlastně podobné jako s hlavním hrdinou Labyrintu světa a Ráje srdce, kdy mu jeho přátelé nasadí růžové brýle, aby viděl realitu veseleji. Jen zamilovaný člověk asi není tak chytrý jako Jan Amos Komenský a růžovou barvu světa, narozdíl od něj, úplně sežere.
    A tak se pro zamilovaného člověka, říkejme mu třeba Honza, s první pusou od Terezy, změní život. Oba jsou pořád spolu, plánují si spolu život, jednoduše všechny jejich aktivity jsou najednou společné.
    Známým faktem však je, že růžová je barva pomíjivá a problém tedy nastává, když se pro oba začne vnímání reality lišit. Honza má stále růžovou školu, růžové kolo a hlavně růžovou Terezu, právě ona však procitne a během krátké doby má zase před sebou ten starý, šedý svět. A hlavně naprosto šedého Honzu.
    Náhle opuštěný Honza se samozřejmě cítí podvedený. Neustále se mu střídá vztek, smutek, beznaděj a sebelítost - pro vědce studujícího mozek chemická bomba, pro Honzu období plné utrpení. Dostane se z toho však poměrně rychle. Čím to?
    Povedlo se mu totiž něco, co většina lidí, které zná, neumí - snažil se s tím něco udělat. Bez práce nejsou koláče aneb nic není zadarmo, to jistě platí všude a dokonce i u vztahů. Možná na Terezu přestal myslet, možná ji znovu přesvědčil, že není tím šedým chlapcem, za kterého ho měla. Co z toho? To je na vás.

 

Btw., aby zase někoho něco nenapadlo: já NEJSEM Honza a Tereza neni NIKDO! To jsou dvě naprosto smyšlený postavy pojmenovaný jen za účelem připodobnění. Omg lidi, je to jen úvaha… :))

6.12.2009 -  19:56 (18 dní do Vánoc!)

…je přesně tady! Možná to někdy dodělám na celou písničku, no ale nevim. Trvalo mi to asi třičtvrtě hodiny. Fakt typická nedělní nuda!